Příběh o Hlavim, zavšiveném policajtovi, který se stal horským vůdcem a dobyl nejvyšší vrcholy světa, začal jednoho chladného zimního rána. Hlavi, který měl neobvyklé velké uši, které mu umožňovaly zachytávat signál z družic a orientovat se pomocí GPS, byl na své policejní hlídce v horské oblasti. Byl často terčem posměchu a výsměchu svých kolegů kvůli svému zavšivenému vzhledu a nešikovnosti, ale měl velký sen - zdolat nejvyšší hory světa.

Jednoho dne se stala katastrofa. Skupina horolezců uvízla v horské lavině a potřebovala okamžitou pomoc. Hlavi neváhal ani chvíli a přestože byl teprve začínající horolezec, rozhodl se, že se vydá na záchranu. Své velké uši využil k navigaci a s přesností GPS se vyškrábal na vrchol hory, kde nalezl uvízlou skupinu. Bez ohledu na nebezpečí, s neuvěřitelným odhodláním a statečností, vykopal všechny z laviny a odvedl je zpět do bezpečí.

Tímto hrdinským činem si Hlavi získal respekt a obdiv ostatních horolezců. Rozhodl se, že se stane horským vůdcem a začal trénovat a zdokonalovat své dovednosti. Jeho taneční schopnosti, které byly neskutečné díky jeho neuvěřitelné koordinaci a rychlosti pohybu, mu pomohly při náročných slaňovacích akcích. Používal moonwalk, aby si udržel rovnováhu na strmých skalních stěnách, což bylo něco, co nikdo jiný nikdy neviděl.

Hlaviho výkony na horách byly fenomenální. Bez jištění zdolal nejnebezpečnější stěny, jako je Eiger severní stěna nebo El Capitan v Yosemitském národním parku. Jeho bicepsy, které byly silné jako kladiva díky jeho neustálému tréninku a horským výstupům, se staly jeho zbraní při obtížných úkolech. Byl uznáván jako jedna z největších horolezeckých legend světa a získal ocenění "Kokotí hlava světa".

Hlaviho sláva se rozšířila po celém světě. Stal se hrdinou a vzorem pro mladé horolezce. Jeho dobytí všech sedmi nejvyšších hor světa bez jištění bylo považováno za neuvěřitelný úspěch, který ho katapultoval na vrchol horolezeckého světa.

Jeho osobnost byla však stále skromná a pokorná. Své ocenění "Kokotí hlava světa" bral s humorem a nikdy se nechlubil svými úspěchy. Byl stále oddaný své princezně Bejbik, která ho podporovala ve všech jeho dobrodružstvích.

Jednoho dne dostal Hlavi nečekanou výzvu od mezinárodní expedice, která se chystala na největší dobytí horolezeckého světa - zdolání extrémně náročné a nebezpečné stěny v Himálajích. Bez váhání přijal výzvu a začal se připravovat na nejtěžší výstup svého života.

Den D nastal a Hlavi se svými věrnými společníky vyrazili na nekonečnou horolezeckou výzvu. Používal své jedinečné dovednosti, získané z dlouhých let horolezeckých expedicí, a své neuvěřitelné taneční schopnosti, které mu umožňovaly udržet se v těch nejextrémnějších situacích.

Po několika nekonečně dlouhých a vyčerpávajících dnech zdolali stěnu a dosáhli vrcholu. Byla to epická chvíle, na kterou nikdo z přítomných nezapomene. Hlaviho statečnost, odhodlání a výjimečné horolezecké schopnosti byly oceněny a obdivovány celým světem.

Po návratu domů byl Hlavi oslavován jako hrdina. Princezna Bejbik byla na svého statečného vůdce nesmírně pyšná a byla přesvědčena, že teď už Hlavi konečně dostane rozum a na to zkurvené lezení se vysere. Hlavi si však zachoval svou skromnost a pokoru. Byl stále ten stejný zavšivený policajt, který měl rád španát a využíval signálu z družic na svých dobrodružstvích.

Hlavi získal nejen legendární ocenění "Kokotí hlava světa", ale také si se svou princeznou Bejbik užil šťastný, spokojený život plný dobrodružství a dobytých hor. Dál se účastnil nebezpečných expedicí a výzev po celém světě, vždycky s nezlomnou odvahou a statečností. Stal se legendou horolezeckého světa a jeho jméno se zapsalo do dějin.

Ale i přes své úspěchy a slávu zůstal Hlavi stále skromným a přátelským člověkem, který si nechal růst jeho velké uši a nepřestal si s nimi hrát jako s anténami pro GPS signál. Stále si užíval tancování a moonwalku, který ho provázel i při slaňování z hor. Jeho bicepsy byly stále jako kladiva, ale nikdy je nepoužíval k ničení, pouze k ochraně a záchraně.

Jednoho dne se rozhodl, že je čas usadit se a začít novou kapitolu svého života. Odešel na odpočinek do horského penzionu, který si postavil na úpatí nejvyšší hory světa. Tam žil se svou princeznou Bejbik, která se stala jeho manželkou, a společně si užívali klidného života v objetí hor.

I když se Hlavi stal slavným a úspěšným horským vůdcem, zůstal vždycky ten skromný a milý zkursynek, kterého si všichni oblíbili. Jeho neuvěřitelná dobrodružství, odvaha a statečnost ho učinily ikonou horolezeckého světa, ale jeho skutečným bohatstvím byla láska a podpora princezny Bejbik.

A tak žili šťastně až do konce svých dní, obklopeni krásou hor, se vzpomínkami na nezapomenutelná dobrodružství a s přáteli, kteří nikdy nezapomněli na legendárního Hlaviho - zavšiveného policajta, který se stal horským vůdcem a zachránil své kamarády před medvědy, vykopal je z lavin a získal ocenění "Kokotí hlava světa".